HowlOfTheWerewolf.jpg
Jméno:Vlastislav
Příjmení:Bednařík
Stát:ČR
Město:Velké Bílovice
Okres:Břeclav

Dokud máš alespoň jednu končetinu, bojuj jako muž. Pak kousej.

Otevřel jsem oči. Pomalu jsem přicházel k sobě. Nade-mnou se nacházela kovová střecha plná pavučin. Pak jsem si vzpomněl proč ležím na podlaze. Vyskočil jsem na nohy tak rychle že se mi zatočila hlava a já se musel posadit. Rozhlédl jsem se a všiml jsem si že upíři zmizely stejně jako mrtvoly a podivná světla. Uvědomil jsem si že něco svírám v ruce. Byl to rudý kámen ve tvaru srdce. Tlumeně z něj vycházelo červené světlo, které se postupně vytrácelo. Vedle mě kdosi zasténal. Byl to Jarek
Tázavě se zeptal:Co se to stalo?
To nevím, ale vím že to má co do činění s tímhle kamenem, a kývnul jsem hlavou směrem ke kamenu.
Asi by jsme měly vypadnout, řekl a při těchto slovech se Jarek zvedl a vyšel roztříštěnými,dřevěnými dveřmi. Já ho následoval. Prošli jsme okolo vlkodlačích cel které zely prázdnotou. Jenom v rozích se nacházely pavučiny. Postupně jsme se dostávaly ke kovovým dveřím ve kterých byla zčernalá díra a kovové pláty se povalovaly všude kolem. Pohlédl jsem za sebe,za námi zůstaly naše stopy ve vrstvách prachu.
Vyšly jsme točitými schody na povrch kde mě oslepilo červené světlo. Pohlédl jsem k nebi. Obloha byla světle červená. Sem tam se na ní mihl klikatý blesk. Pak jsem se rozhlédl okolo. Polovina lesoparku byla spálená nebo osekaná. Jarek mi poklepal na rameno a ukázal směrem k Bílovicím. Vykřikl jsem hrůzou.
Z celého města zůstaly jenom ruiny. Z některých trosek se ještě dýmilo. Ohlédl jsem se ke škole. Byla zničená. Aspoň něco dobrého na tom všem, pomyslel jsem si.
Panebože co se to tu stalo, je to tu jako po nějaké jaderné katastrofě, řekl z hrůzou Jarek. Tohle je snad zlí sen, to není možné....., opakoval stále do kola.
Musíme někoho najít, musíme vědět co se tu stalo.
Najít? Koho chceš tady najít? Město je zničené jestli sis toho ještě nevšiml a neví........
Nestihl to dopovědět protože ho přehlušil hluk na silnici. Mísil se v něm zvuk nářků a podivné skřípání. Přešly jsme k nedalekému křoví a přikrčily se. Po silnici se táhla kolona pěti podivných vozů taženými ještě podivnějšími zvířaty. Vedle nich kráčely podivné postavy a nad nimi se vznášely čtyři opeřené nestvůry vypadající jako ženy. Moji pozornost však upoutaly klece v kterých byly lidé. Byly špinaví, měly potrhané šaty a ve tvářích výraz zoufalství.
Sakra, uniklo Jarkovi z úst.
Jenom jsem pokýval hlavou a řekl: Tohle je snad zlý sen, zajímalo by mě co se to tu stalo.
Sledovaly jsme dál tu děsivou podívanou dokud mě z toho nevytrhnulo tiché zasvištění.
Hned nato, všechny čtyři nestvůry popadaly na zem. Následovaly je další čtyři postavy na zemi. Všiml jsem si že za troskami budov se krčí několik ozbrojených lidí. Třímaly v rukou meče, sekery i oštěpy.
Za chvíli se daly do pohybu. Vyběhly z trosek a zaútočily na konvoj. Během pár minut bylo po všem.
Vojáci za chvíli osvobodily vězně a pomalu vyšly směrem k lesoparku.
Myslíš že bychom měly s nimi promluvit? Zeptal se Jarek.
Asi ano, ale nevím jak. Nemůžeme přeci jen tak přijít a říct: Ahoj jak se máte? My celkem dobře, jenom nevíme jak jsme se sem dostaly a co se to tu proboha stalo?
To asi ne.
Když jsme je ztratily z dohledu chystaly jsme se je následovat ale za námi se ozval povědomí hlas:
Zůstaňte kde jste a nehýbejte se dokud to nepovolím.
Za chvilku jsem ucítil nepříjemné bodnutí, když mi jehla injekční stříkačky projela kůží. Pak se zamnou ozval další hlas:Není to upír ani démon je to člověk.
Dobrá, teď toho druhého.
Jarek sebou cukl, když muž odebral jeho krev. Ozvalo se opět to stejné a povědomí hlas nás vyzval abychom se otočily. Když jsme ho poslechly, vykulil jsem oči, protože jsem v něm poznal Petra.
Petr který se na nás díval stejně překvapeně jako my na něj, začal koktat: To.....to není možné...... jste mrtví, jak......
jak to že žijete?
Nechápavě jsem se na něj podíval a Jarek řekl: O čem to mluvíš? To bychom tu asi nestály nemyslíš?
Co se to tu stalo? Zeptal jsem se.
Petr bez váhání odpověděl: Upírům se tady, v Bílovicích, podařilo otevřít bránu démonů. Nedokázaly jsme je zastavit. Za pár týdnů obsadily Českou republiku a otvíraly další brány. Během několika měsíců obsadily celý svět.
Tak počkat, počkat. Co je vůbec ta „brána démonů"? Zeptal se nechápavě Jarek.
Brána démonů je portál do jiného světa, nebo spíš dimenze. Jejich několik desítek po celém světě.
A jedna je i tady, tady pod tím kopcem, a ukázal směrem k Bílovickému Hradišťku (je to takoví kopec s kapličkou. Koluje o něm pár pověstí. Třeba že je pod ním tajná podzemní chodba která vede z Hradišťku až do Bílovického kostela).Právě ta byla otevřena jako první. Ty obludy které jste viděly byly právě démoni. Poslouchají toho kdo bránu otevře a to jsou upíři.
Chytají zbytky lidí pro upíry a zavírají je do různých zařízení, kde je pěstují jako dobytek dokud je nevysají.
Nevěřícně jsem kroutil hlavou a řekl jsem: To není možné....... i když po tom všem co jsme už zažily proč ne? Prohodil jsem zoufale. Ale mám dvě otázky proč je obloha červená a co si myslel tím že jsme mrtví?
Na obě otázky mám odpověď. Ta první zní, obloha je červená kvůly tomu že se náš svět propojuje s tím na druhé straně brány. Tam je červená obloha normální, tedy aspoň podle naší teorie. A co se té druhé otázky týče musíte jít se mnou.
Pak se otočil a vykročil tím směrem kterým jsme přišly. Pohlédl jsem na Jarka a ten jen pokrčil rameny a vydal se za ním.
Já se otočil směrem k městu a nevěřícně jsem kroutil hlavou. Za půl minuty jsem se vydal za nimi.

Fandíte výce vlkodlakům nebo upírům?

Vlkodlaci (270 | 55%)
Upíři (177 | 36%)
Ani jednomu (41 | 9%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one